Co je vlastně keramika?

Nejstarším dochovaným typem je zakuřovaná keramika, která vznikla v pravěku.
Její střep je nasákavý, proto se při dosažení vyšší teploty (cca 1000°C) přidávaly mokré větve či jinak silně čadící látky čímž se v pórech hlíny usadí saze a tím se zvýší nepropustnost hlíny. Keltové však postupně zdokonalovali keramické pece a dosahovali v nich teplot až ke 1300°C a výrobky měly již tvrdý střep a nebylo třeba zakouření k nepropustnosti střepu.

Majolika a Fajans
jsou názvy pro stejný typ keramiky s nasákavým střepem. Oba názvy jsou odvozeny od míst, kde se tato keramika vyráběla. Majolika získala název podle ostrova Majorky. a fajans podle města Faenzy v Itálii.

Pórovina
Na rozdíl od majoliky se tento druh neglazoval bílou, ale průsvitnou glazurou.
Podle slinutosti střepu se dělí na pórovinu měkkou, střední a tvrdou podobně jako porcelán či kamenina k němuž se poslední typ svým složením blíží.

Kameninová hrnčina
není ještě pravou kameninou, protože její střep je ještě propustný, ale výrobky z ní jsou ohnivzdorné a dá se v ní vařit i na otevřeném ohni, proto se jí také říká varná kamenina.

Autor textu je kamarád a profesionál v oboru Mgr. Václav Fišer. Na další příspěvek o keramice a kamenině se můžete těšit v blízké době.

https://atelier.fiser.sweb.cz/

1995 absolvoval SPŠ keramickou v Karlových Varech.
2000 dokončil studia na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni oboru výtvarná kultura, kde prošel ateliéry malby, kresby, grafiky, užité a sochařské tvorby.

Od roku 2003 pracuje jako keramik, výtvarník a pořádá výtvarné a keramické kurzy.
Výstavy: Plzeň, Prusiny, Rokycany, Hrádek, Mirošov, Strašice, Beroun, Radnice, Praha, Velhartice,Chotěšov.
Realizace v architektuře: reliéf na Úřadu práce v Rokycanech