Co je vlastně keramika II.?

16.03.2015 14:25

Díl II.

Uvádím stručný přehled základními druhy keramiky. Nejedná se o žádný ucelený a komplexní pohled na keramiku. Jde pouze o vybrané druhy se kterými se můžeme setkat. Jednotlivé charakteristiky jsem se snažil zjednodušit a rozvést jen do té míry aby to bylo pro laika zajímavé a přinesly mu větší vhled do jednotlivých typů.

Keramikou rozumíme veškeré výrobky pálené z hlíny o různém složení a vlastnostech.

Rozdělení  keramiky podle složení:

 

Kamenina
je typ keramiky, který patří do skupiny se slinutým střepem, jehož nasákavost je menší než 5%. Střep této kameniny může být barevný, ale také bílý, který se také označuje jako porcelánová kamenina, protože jak svými vlastnostmi i vzhledem se porcelánu blíží.
Hranice mezi tvrdou pórovinou, bílou kameninou a porcelánem není přesně vymezena.
Stejně jako porcelán vznikla kamenina v Číně a přechod mezi ní a porcelánem je doložen celou řadou keramických hmot, které mají slinutý střep stejně jako porcelán, ale nemají zcela průsvitný střep jako je tomu u porcelánu.
Vypalovací teploty se u kameniny pohybují podle složení mezi 1200°C- 1300°C.

 

Porcelán je považován za nejdokonalejší typ keramiky.
Porcelán vznikl v Číně v 7. st. za dynastie Changů a do Evropy se dostal přes Palestinu během křižáckých válek. Po mnoho století byl velice drahým zbožím, protože jeho výroba nebyla známa a jeho dokonalost byla ceněna natolik, že výrobky z něj byly vyvažovány zlatem. Teprve až v 17. st. se ve Francii přiblížili odhalení postupu výroby a založili zde výrobu měkkého porcelánu.
Výrobu tvrdého porcelánu objevil až o století později J. H. Böttger v Míšni.
Na rozdíl od kameniny je porcelánový střep ve slabém střepu průsvitný.
Podle složení střepu se dělí na tvrdý 1350-1500°C a měkký 1200- 1300°C.
V Číně, kolébce vzniku porcelánu, se vyrábí většinou porcelány s vypalovací teplotou kolem 1300°C.
V Evropě se kromě tvrdých porcelánů vyrábí také porcelány s nižší vypalovací teplotou podobně vysokou jako u asijských nebo i nižší, ale jiným složením. Každá receptura byla nebo v některých případech dodnes je, tajemstvím... např Míšeňský porcelán.
Mezi porcelány s nižší vypalovací teplotou  patří tzv anglický kostní porcelán,do něhož se přidává kostní popel a vyznačující se vysokou průsvitností, dále např. francouzský (sèvreský), segerův, fritový atd.


Stručný přehled základních typů keramiky bych zakončil japonským typem keramiky zvané Raku, což v překladu znamená radost a jejíž výroba je velice specifická. Vznikla v Japonsku a používá a používala se hlavně k výrobkům na pití čaje. střep bývá barevný i bílý a musí být schopný snášet velké teplotní rozdíly, proto je ve střepu alespoň z 1/3 obsažen šamot. Na tento střep se nanáší glazura, která byla v počátcích pouze červená a černá..postupně se ale začali používat i jiné barvy. Výrobek se vypaluje v peci, která se dá při dosažení nejvyšší požadované teploty otevřít aby se dal výrobek vyjmout kleštěmi. Následně se výrobek ochladí ve vodě, nebo se přikryje pilinami.. Samozřejmou vlastností raku je, že glazura na nádobě prudkou změnou teploty popraská a vytvoří krakele a kleště zanechají v glazuře jizvy..obojí se se považuje za přednost nádoby a činí ji originální a krásnou.

 

Keramika má mnoho podob a je velice variabilní a tvárná jak ve svém výtvarném pojetí tak v možnostech technologických. Stále je možné nacházet a zkoumat nová složení hmot a glazur.

-

Autor textu je kamarád a profesionál v oboru Mgr. Václav Fišer. Na další příspěvek o keramice a kamenině se můžete těšit v blízké době.

http://atelier.fiser.sweb.cz/

1995 absolvoval SPŠ keramickou v Karlových Varech.
2000 dokončil studia na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni oboru výtvarná kultura, kde prošel ateliéry malby, kresby, grafiky, užité a sochařské tvorby.

Od roku 2003 pracuje jako keramik, výtvarník a pořádá výtvarné a keramické kurzy.
Výstavy: Plzeň, Prusiny, Rokycany, Hrádek, Mirošov, Strašice, Beroun, Radnice, Praha, Velhartice,Chotěšov.
Realizace v architektuře: reliéf na Úřadu práce v Rokycanech